​

​KÁŤA KABANOVÁ ​ - libretto



ACT 1



Kudrjáš   

Zázrak!
Vskutku třeba říci, že zázrak.
Glašo! Vidíš, brachu, dvacet pět let
už denně se dívám za Volhu
a nemohu se vynadívat.

Glaša
Nu, a co?

Kudrjáš
Neobyčejný pohled! Ta krása!
Duše se raduje.

Glaša
To je toho!

Kudrjáš
Rozkoš! A ty jen “To je toho!”
Měla bys jen přihlédnout,
jaká krása tají se v přírodě!

Glaša
Nu, arci! Jaká s tebou řeč!
Jsi učitel, chemik, mechanik!

Kudrjáš
Podívej se,
kdo to tam tak rozkládá rukama!

Glaša
To Dikoj, vadí se se synovcem.

Kudrjáš
To si našel místo!

Glaša
Najde si je všude.
Upadl mu do rukou Boris Grigorjevič.
Tak si na něm pojezdí!
Jakoby se od řetězu utrh’!
Pojďme mu s cesty!
Ještě by se na nás chytil!

Dikoj
Darmochlebe!
Přišel jsi sem lelky chytat?
Ať se mi ztratíš!

Boris
Co budu doma dělat? Je svátek.

Dikoj
Najdeš si práci, jenom chtít!
Řekl jsem ti už
jednou, dvakrát, třikrát:
“Nechoď ma na oči! Nechoď ma na oči!”
Ale všecko marno.
Máš snad málo místa?
Kam se zvrtnu, všude tě potkám.
Fuj, proklatče! Co tu stojíš?
Mluvím k tobě, či ne?

Boris
Vždyť slyším! Co mám dělat?

Dikoj
Aby ses propadl!
Vida ho, jak se na člověka věší!
Je baryňa doma?

Glaša
Je v sadu.

Kudrjáš
Copak s ním máte za jednání?
Nemůžu toho pochopit, že se vám chce
žít u něho a snášet nadávky.

Boris
Kdež by se mi chtělo! Musím!

Kudrjáš
Ale proč pak musíte, že se tak ptám?

Boris
Proč bych neodpověděl?
Znal jste moji babičku?

Kudrjáš
Anfisu Michajlovnu?

Boris
Ta neměla tatínka ráda,
proto, že si vzal šlechtičnu.
Z té příčiny žili v Moskvě.
Maminka říkávala,
že nemohla ani tři dny s rodinou se snésti.

Kudrjáš
Darmo mluvit!

Boris
Vše jí připadalo tak kruté!

Kudrjáš
To by si člověk musil příliš zvykat.

Boris
Rodiče nás v Moskvě dobře vychovali,
ničeho pro nás nelitovali.
Mne dali do obchodní akademie
a sestru do pensionátu.
Ale potom oba zemřeli na choleru
a já se sestrou jsme zůstali sirotami.
Potom slyším, že také babička tady zemřela
a zanechala závět, aby nás strýc vyplatil,
až budem plnoletí. S podmínkou –

Kudrjáš
Jakou?
budeme-li k němu uctiví.

Kudrjáš
Tak, to vaše záležitost špatně dopadá!

Boris
Kdybych já byl sám, nechal bych vše
a ujel bych.
Ale sestry je mi líto.
Už pro ni psal,
ale maminčini příbuzní ji nepustili.
Jaký byl by to pro ni zde život?
To pomyšlení je mi strašlivé.

Kudrjáš
O jé! Jaký neurvalec!
Copak je?
Snad už nechodí lidé z večerní bohoslužby?
Nuž s Bohem, půjdu též.

Boris

Posečkej! Posečkej ještě!
Hubím svoje mládí, ó hubím svoje mládí!
Jará léta, jen strádání, jen strádání!
A radost života?
Hledej ji v blednoucích červáncích!

Fekluša
Krása je to, má milá! Krása, spanilost!
Nač o tom mluvit? Nač o tom mluvit?
Jací lidé bohabojní, štědří, ti Kabanových!

Boris
Kabanových!?

Kudrjáš
Je to svatoušek, žebráky poděluje,
ale domácí by k smrti ukousala.

Boris
Chodím jak omámený. Nač, to ještě?
Zamilovat se ještě!

Kudrjáš
A do koho!

Boris
Do vdané!
Hle, tady jde s mužem a tchyně s nimi.
Nuž, nejsem-li hlupák? Nejsem-li hlupák?



Kudrjáš
Toho musíte nechat,
nechcete-li ji zahubit.

Boris
Podívejme se na ni za rohem!
A potom běž domů. Cha! Cha! Cha! Cha!

Kabanicha
Chceš-li matky poslechnout,
pojedeš na trh do Kazaně,
kam otec vždy jezdíval.
A to dnes!

Tichon
Nu, jak vás neposlechnout!



Kabanicha
Věřila bych ti,
kdybych vlastníma očima neviděla,
na vlastní uši neslyšela;
už dávno vidím, že je ti žena matky milejší!
Už od těch dob, co jsi se oženil,
nepozoruji dřívější lásky.

Tichon
V čem pak to shledáváte?

Kabanicha
Ve všem! Co nevidím očima, o tom poví srdce!

Tichon
Ale maminko! Co vás napadá!

Káťa
Pro mne jste vy, maminko, jako rodná matka.
Co vás napadá?
A Tichon má vás také rád.

Kabanicha
Ty bys mohla mlčet, mohla mlčet!
Nikdo se tě neptal. Nezastávej se ho.
Vždyť ti ho neubude,
vždyť je to také můj syn.

Varvara
Našla si místo pro svoje kázání.

Kabanicha
Co jsi vyskočila? Do očí sebou zavrtět.
Aby viděli snad, jak máš muže ráda?

Káťa
To mi říkat nemusíte. Proč mne urážíte?
Trpět pro nic za nic.
Ať před lidmi či bez lidí, vždycky jsem stejná.

Kabanicha
Vida vážný ptáček! Hnedle se urazila!
Možná, žes měl matku rád, dokuds byl sám,
ale teď, co máš ženu…

Tichon
Jedno druhému nepřekáží;
obě mám rád.

Kabanicha
Tak tedy ženu za matku měníš?
A pak se tě má bát,
když po tvojím se ženou všeho jen s láskou?
Ani pohrozit? Ať si má třeba milence?

Tichon
Ale maminko, vždyť mne má ráda!

Kabanicha
To snad také nic není?
Ani okřiknout?

Tichon
Ale maminko!

Kabanicha
No mně to také nic není?

Tichon
Ale na mou duši!

Kabanicha
Hlupáku! Jen pro hřích! Jdu domů.

Tichon
Tak vidíš, pořád jen pro ni!

Varvara
Copak za to může?
Matka ji pronásleduje, a ty také!
A pak ještě říkáš, že ji máš rád,
co stojíš, přešlapuješ?
Na očích ti vidím, co by si rád:
zpít se!
Je mi jí líto. Toť se ví, že líto.
Mám ji ráda.
Proč bych ji neměla mít ráda?

Káťa
Víš, co mi napadlo?

Varvara

Co?

Káťa
Proč lidé nelétají?

Varvara
Nechápu, co pravíš!

Káťa
Povídám, proč lidé nelétají
tak jako ptáci nelétají?
Víš, zdává se mi někdy, že jsem pták.
Tak tě to láká vzlétnout! Chci to zkusit!



Varvara
Co vyvádíš?

Káťa
Jaká jsem bývala rozpustilá!
A u vás jsem docela uvadla.

Varvara
Myslíš, že toho nevidím?

Káťa
Ach, byla jsem zcela jinší!
Žila jsem, po ničem netoužíc,
jako ptáče na svobodě!
Maminka duše ve mně netušila,
strojila mne jak panenku!
Víš, jak jsem žila za svobodna?
Hned ti to povím,
Vstávala jsem časně. Bylo-li to v létě
vyšla jsem ke studánce a umyla se.
Pak přinesu si vodičky
a všechny, všechny květinky v domě
zaleju.

Varvara
U nás je to zrovna tak!

Káťa
Potom jsem šla do kostela.
Já k smrti ráda chodila do kostela.
Bývalo mi, jak bych stoupala do ráje.
Nikoho nevidím, neslyším, času
nevnímám,
ani když bohoslužby končí.
Maminka říkávala,
že na mne všichni hleděli,
co se to se mnou děje!
A víš, za slunečního dne,
když s kopule padal takový světelný
proud,
a v něm valil se dým jako oblaka,
a stávalo se mi, že jsem v tom sloupu
vídala lítat anděly
a zpívat.
A já padnu na kolena a pláču;
a já sama nevím, proč modlím se a pláču.
Tak mě tam našli,
a jaké sny se mi zdávaly, jaké sny!
Jak bych viděla zlaté, vysoké chrámy
a hory a stromy,
a bylo mi, jak bych létala, vysoko létala…
a všude zpívají hlasy neviditelné!

Varvara
Káťo, co je s tebou?

Káťa
A cypřiše voní!

Varvara
Co je s tebou?

Káťa
Nějaký hřích na mne jde!
Jako bych stála nad propastí…
někdo mne do ní strkal
a já nemám za co se chytit.

Varvara
Co se s tebou děje? Jsi zdráva?

Káťa
Zdráva… Raději bych byla nemocná.
Taková divná touha do hlavy mi leze
a nikam nemohu jí uniknout.
Začnu přemýšlet, a nemohu myšlenky
sebrat.
Jazykem přemílám slova,
ale na mysli mi tane něco jiného.
Jakoby mi ďábel našeptával…
a samé takové nedobré věci,
až je mi hanba před sebou samotnou.
A v noci –

Varvara
Co se ti zdává?

Káťa
Varjo! Nemohu spát.
Pořád mně zní v uchu takové našeptávání;
kdosi se mnou tak laskavě mluví
jak když holub vrká,
jak by mne objímal tak vřele, tak vřele,
horoucně, jak by mne někam vedl, a –
a já jdu, a jdu – za ním!
Ale nač tobě to vykládám? Jsi dívka!
ale nač tobě to vykládám? Jsi dívka!

Varvara
Ó, povídej! Jsem horší než ty!
Horší než ty! Povídej!

Káťa
Nuž, co povídat? Stydím se.

Varvara
Není třeba se stydět!
Nač bych já tě soudila?
Mám svoje hříchy.

Káťa
Vždyť je to takový hřích,
když miluji jiného.
Co si počnu? Kam se poděju?

Varvara
Možná, že se udá s ním se vidět?

Káťa
Ne, ne, ne, ne, ne, ne! Co myslíš?
Chraň Pán Bůh!

Varvara
Nu což?

Káťa
Tichon!

Varvara
Zbláznila jsi se?

Káťa
Tišo, tišo, neodjížděj!

Fekluša
Na dlouho jede?

Glaša
Ne na dlouho.

Káťa
Tišo, neodjížděj!

Holoubku můj! Neodjížděj!

Tichon
Nelze, káťo!
Jak nepojedu, když maminka posílá?

Káťa
Vezmi mne také s sebou! Vezmi mne!

Tichon
Není to možné!

Káťa
Proč by nebylo možné?
Což pak už mne nemáš rád?

Tichon
Ne, mám tě rád!
Ale z takové otročiny člověk by utekl
Od ženy krasavice nevím jaké,
A má-li člověk po celý život takhle žít –
Uteče i od ženy!

Káťa
Jak tě mám pak mít ráda,
Když taková slova mluvíš?

Tichon
Slova sem, slova tam!
Kdo se v tobě vyzná?

Káťa
Kam se já ubožka poděju?
Kdo se mne zastane?

Tichon
Přestaň!

Káťa
Tišo, holoubku,
Kdybys zůstal doma, nebo mne vzal s sebou,
Tolik bych tě měla ráda,
Tak bych tě laskala!
Tišo, komu mne tady necháš?

Tichon
Nevyznám se v tobě, káťo!
Jindy člověk slova z tebe nedostane –
A teď?

Káťa
Tišo, komu mne zanecháš?

Tichon
Vždyť víš, že jinak nelze.
Jaká tedy pomoc?

Káťa
Tišo, stane se bez tebe neštěstí!
Stane se neštěstí. Víš tedy co?
Žádej ode mne nějakou strašlivou přísahu!

Tichon
Jakou přísahu?

Káťa
Nu takovou: že za tvojí nepřítomnosti
Za žádnou cenu s nikým cizím
Ani nepromluvím,
Nikoho nespatřím,
Že ani pomysliti neopovážím se,
Kromě na tebe.

Tichon
Ale nač to? Nač to?

Káťa
Pro pokoj mojí duše, prokaž mi tu milost!

Tichon
Jak pak můžeš za sebe ručit?

Káťa
Abych ani otce, ani matky
Vícekrát nespatřila;
Abych bez pokání umřela, jestliže –

Tichon
Nu, copak? Co děláš?
Vždyť je to takový hřích.

Kabanicha
Je čas, tichone.
Nu tak, všecko je hotovo, koně už dojely.

Tichon
Ano, prosím, bude čas, maminko.

Kabanicha
Nu tak, copak stojíš?

Tichon
Co poroučíte?

Kabanicha
Copak neznáš pořádku? Nařiď ženě
Jak se chovat za tvé nepřítomnosti.

Tichon
Však ona jistě sama ví…

Kabanicha
Žádné odmlouvání!
Rychle nařizuj,
Abych i já slyšela, co nařizuješ,
A pak, až se vrátíš,
Zeptáš se jí, zda všecko splnila.

Tichon
Poslouchej maminku!

Kabanicha
Řekni jí, aby nebyla hrubá!

Tichon
Nebuď hrubá…

Kabanicha
Aby ctila tchýni jak rodnou matku –

Tichon
Káťa, cti matičku jako rodnou matku.

Kabanicha
Ať nesedí se založenýma ručičkama.

Tichon
Pracuj něco za mojí nepřítomnosti.

Kabanicha
Ať nebloumá očima z oken.



Tichon
Ale maminko!

Kabanicha
Bude to?

Tichon
Nedívej se z oken.

Kabanicha
Ať po mladých lidech nekouká.

Tichon
Ale maminko, na mou duši!

Kabanicha
Jen žádné okolky!

Je lépe všechno přikázat!

Tichon
Nedívej se na mladíky.
A teď si spolu promluvte!

Tichon
Hněváš se na mne?

Káťa
Ne. S bohem!

Kabanicha
Nu, Tichone, už máš čas. Jeď, s bohem!
Sedněte všichni!
Nuž s bohem.

Tichon
S bohem, maminko!

Kabanicha
K nohám, k nohám!

Kabanicha
Se ženou se rozluč!

Nestydatá! Loučíš se s milencem?

Tichon
S bohem sestřičko, s bohem Glašo!



Act 2

Kabanicha
Vida, chvástala jsi se,
Jak máš muže ráda!
Jiná pořádná žena, když muže doprovodí,
Půl druhé hodiny naříká,
Na podsíni leží.
Ale ty, jakoby nic!

Káťa
Není proč! Není proč!
Ani toho nedovedu.
Proč pak bych měla být na posměch lidem?

Kabanicha
Kdybys měla muže ráda,
Naučila by ses tomu!
A když to nedovedeš,
Kdyby ses aspoň pokusila.
Bylo by slušnější.
Svět nezná teď než pletky a nesvár!
Půjdu! Nevyrušujte mě!

Varvara
Půjdu též se projít.
Glaša nám ustele v zahradě.
Za malinami jsou vrátka;
Maminka vždycky je zavírá na zámek
A klíč schovává – schovává!
Vzala jsem si ho a dala místo něho jiný,
Aby si toho nevšimla.
Uvidím-li ho,
Řeknu mu, aby přišel k vrátkům.

Káťa
Nač to?
Není třeba!
Nechci!

Varvara
Tobě není třeba a mně se hodí.
Jen si ho vem, však tě neukousne!

Káťa
Cos to natropila, ty svůdnice!
Což pak je to možné?
Zbláznila jsi se, opravdu zbláznila!

Varvara
Nemiluju mnoho řeči.
Nemám teď na to kdy.

Káťa
Vida! Neštěstí! Tady je to neštěstí!
Zahodit klíč! Zahodit daleko do vody.
Abych ho nikdy nenašla!
Pálí mne jako žhavý uhel.
Někdo přichází!

Kabanicha
Přišel jsi s něčím, pak mluv pořádně!
Nekřič!
Káťa
Ne, ne! Nikdo. Tak mi srdce přestalo bít!
Ne, nikdo! Jak jsem se polekala!
A klíč jsem schovala.
Je vidět, osud tomu chce!
A jaký pak hřích,
Když na něho pohlédnu – třeba zdaleka?
Třeba s ním pohovořím,
To všecko není ještě neštěstí!
Ale co mluvím, čím se obelhávám?
Ať si třeba zemru,
Jen když ho uvidím! Jen uvidím!
Buď jako buď, uvidím Borise!
Jen kdyby už byla noc!



Dikoj
Nic zvláštního, jenom jsem trochu
Nachmelen.

Kabanicha
Tedy jdi spát!

Dikoj
A kam mám jet?

Kabanicha
Domů! Kam bys šel?

Dikoj
Ale když nechci domů!

Kabanicha
Nu, čeho si přeješ ode mne?

Dikoj
Hned ti to povím!
Domluv mi přece, aby moje srdce se uklidnilo.
Ty jediná v celém městě
Mne dovedeš rozebrat.

Kabanicha
Chtěli na tobě zase peněz?

Dikoj
Dám, dám! Ale nedám!
Mukneš o penězích nic jinak, nic jinak,
Jak bys mi vnitřnosti pálil!

Kabanicha
Nemáš nad sebou starších,
Proto si troufáš!

Dikoj
Mlč kmotra!
Kdysi – o velikém postě –
Kál jsem se a postil, kál jsem se a postil,
V tom nějaká nečistá síla
Namane mi mužíka do cesty.
Dříví vozil, pro peníze přišel.
Čert ho pro hřích v takou dobu přines’!
Zhřešil jsem!
Nadal jsem mu, div neztloukl.
Vidíš, jaké mám srdce!
Potom jsem ho prosil za odpuštění,
K nohám jsem se mu skláněl.
Vidíš, kam mne až srdce přivádí,
Vidíš, kam mne až srdce přivádí!
V blátě na zemi jsem k nohám padl!
V blátě! Oh!

Kabanicha
Posaď se! Nemuč se!
Ale dbej dobrých mravů, dobrých mravů!

Kudrjáš
Nikoho tu není!
To si zazpíváme z dlouhé chvíle…
“po zahrádce děvucha již
Ráno se procházela,
Na své líce do potoka
Často pohlížela!
Chodí za ní, chodí za ní,
Šohajíček švarný.
Drahé dárky kupované
Vždy on nosí za ní.
Za dukáty za červené
Svoje dárky volí,
Sukénky to, šátečky to,
Botečky sobolí…”
Copak dělá, ze nepřichází?…
“ej, půjdu já mladušenka
Na trh pohlednouti,
A co se mi líbit bude
Koupím na své pouti.
Ej, koupím já, mladušenka,
Voňavé dvě máty.
Zasadím já obě máty
Podle svojí chaty.
Nedeptej jich, švarný šohaj,
Pod mýma oknama,
Ne pro tebe sadila já,
Aniž zalívala!”
Vida, taky si vyšel na toulku!

​

Boris
To jste vy, Kudrjáši?

Kudrjáš
Ano, Borise Gregorjiči!

Boris
A proč jste tady?

Kudrjáš
Já? Patrně mám proč.
Pro nic za nic bych sem nechodil.
A copak vás sem vede?

Boris
Hleď, Kudrjáši, oč jde!
Mně je třeba tady zůstat.
Nebyl bych přišel,
Kdyby mně nebylo uloženo!

Kudrjáš
A kdo vám co uložil?

Boris
Nějaká dívka řekla mi na ulici,
Abych přišel sem,
Na stráň zahrady kabanových,
Kde je pěšinka.

Kudrjáš
Vždyť jsem vás varoval
Zamilovat se nerozvážně!

Boris
Ano, to je moje hoře.

Kudrjáš
Tak do té vdané?



Boris
Ano.

Kudrjáš
To ji chcete zahubit?

Boris
Prosím tě, nestraš mne!

Kudrjáš
A má ona vás ráda?

Boris
Nevím! Pouze jednou jsem ji uviděl u strýce.
Jinak vídávám ji v kostele.
Ach, Kudrjáši,
Kdybys ji viděl, jak se modlí,
Jaký andělský úsměv hrá jí na líci!
A z líce jak by světlo zářilo!

Kudrjáš
To je tedy Kabanová.



Boris
Ano.

Kudrjáš
Tak vida, vida!

Varvara
“za vodou, za vodičkou, můj váňa stojí.
Za vodou, za vodičkou, můj váňa stojí.”

Kudrjáš
“tovar nakupuje carevně svojí.
Tovar nakupuje carevně svojí.”

Varvara
“nech jsem já i děvucha, to z izby temné.
Nech jsem já i děvucha, to z izby temné.”

Kudrjáš
“to láska zrobila carevnu z tebe.
To láska zrobila carevnu z tebe.”

Varvara
Ty, mládenče, počkej! Dočkáš se!
Pojďme k volze!

Boris
Ta noc! Písně! Dostaveníčko!
Jdou zavěšeni, veselí.
Také já čekám. Ale nač čekám,
Nevím, ani představit si nedovedu!
Srdce mi bije. Nevím, co jí řeknu…
Tu jde!
Jste to vy, katěrino petrovno?
Ani nevím, jak vám děkovati…
Ach, kdybyste, katěrinopetrovno,
Kdybyste věděla,
Jak vás mám rád, jak vás mám rád!

Káťa
Nedotýkej se mne, ach nedotýkej se mne!
Jdi ode mne pryč!
Vždyť víš, že toho hříchu neodčiním,
Nikdy neodčiním.
Vždyť mi jako kámen padá na duši,
Jako kámen!

Boris
Neodhánějte mne,
Neodhánějte mne od sebe!

Káťa
Proč jsi přišel, proč jsi přišel?
Vždyť jsem vdaná žena,
Vždyť mám až do hrobu žíti se svým mužem.
Co to na sebe chystám?
Ty chceš mojí zkáze!

Boris
Proč bych chtěl vaší zkáze?
Když vás miluji víc než všechno na světě!
Když vás miluji víc než všechno na světě!

Káťa
Chceš sebe zahubit, nás zahubit?

Boris
Vaší vůli!

Káťa
Že jsem domov opustila,
V noci přišla za tebou…
Nemám svobodné vůle!
Kdybych měla svobodné vůle,
Nebyla bych přišla za tebou!
Co nevidíš?
Tvoje vůle nade mnou vládne!
Což to nevidíš?
Živote můj!

Boris
Živote můj!

Káťa
Tak se mi zachtělo zemřít…

Boris
Proč pak umírat, když je nám krásně žít?

Káťa
Nikoli, mně nelze žít!

Boris
Neříkej mi takových slov.
Nemuč mne.
Což mi tebe není líto?

Káťa
Nač mne litovat? Nikdo není vinen,
Já sama, sama přišla za tebou.
Nelituj mne, zahub mne,
Ať všichni vědí, všichni vidí, co dělám!

Boris
Nač na to pomýšlet? Nač na to pomýšlet?

Káťa
Když jsem pro tebe se hříchu dopustila,
Proč netrpět?

Varvara
Nuže, shodli jste se?

Boris
Shodli.

Varvara
Tak projděte se!
Váňa vás zavolá, až bude třeba.

Kudrjáš
To jste si vymyslili pěknou věc!
Lézt skrz zahradní vrátka!

Varvara
To všechno já.

Kudrjáš
To je ti podobno.

Ale nepřijde-li na to maminka?

Varvara
Eh, ani jí na mysl nepřijde!
První spánek bývá tvrdý.

Kudrjáš
Přece však, pojednou jí čert nedá spát.

Varvara
Co na tom? Ze dvora vedou vrátka,
Která se zevnitř zavírají.
Bude klepat… odejde,
Ráno jí řeknu, že jsme tvrdě spaly.

Káťa
Už dávno jsem tě znala!

Boris
Už dávno jsem tě znal!

Varvara
A pak dikoj je u ní návštěvou.
Takoví hrubci a rozumějí si!
Ostatně na stráži stojí glaša.
Kdyby se něco šustlo, zavolá.

Boris
Zdá se mi, že kraj světa šel bych za tebou!

Varvara
Ostatně bez nebezpečí to nejde!
Než se naděješ, padneš do neštěstí!
Kdybychom věděli, kolik je hodin?

Kudrjáš
Jedna!

Varvara
Jak víš?

Kudrjáš
Ponocný tloukl…

Káťa
Živote můj,
Kraj světa šla bych, šla bych za tebou!

Boris
Živote můj!

Varvara
Je čas! Zavolej na ně!

Boris
Kraj světa, živote můj!

Kudrjáš
“všecko domů, domů všecko domů.
A já domů nepůjdu!”

Boris
Slyším.

Kudrjáš
“choď si dívka do času,
Do večerního času,
Aj, le-li, le-li, le-li,
Do večerního času.”

Varvara
“a já dívka jsem mladá,
A já raději do rána,
Aj, le-li, le-li, le-li,
Do ráníčka do rána.”

Kudrjáš
“a jak zora vstávala,
Já se domů sebrala,
Aj, le-li, le-li, le-li,
Já se domů sebrala.”

Varvara
Zdalipak se rozloučíte?



Act 3



Kuligin
Krápe!

Kudrjáš
Přijde bouře!

Kuligin
Dobře, že je kde se schovat!

Kudrjáš
A co lidu na bulváru!

Kuligin
Zdá se, že se všecko nahrne sem!

Kudrjáš
Kupcové jdou naparáděné.

Kuligin
A vida! Tady je vymalováno!
Místy je to znát.

Kudrjáš
Vyhořelo.

Kuligin
Je to gehenna, pekelný oheň?

Kudrjáš
Po požáru neopravili.

Kuligin
Všeho druhu lidé do něho padají.

Kudrjáš
Tak, brachu milý!

Kuligin
Všech důstojností!

Kudrjáš
Tak, tak, dobřes to pochopil.

Kuligin
Také mouřenínové!

Kudrjáš
Taky, taky mouřenínové!

Dikoj
Celého mne to pokropilo!

Kudrjáš
Savjoleprokofjiči!

Dikoj
Odraz ode mne! Odraz!
Co na mne lezeš?
Možná, že nechci s tebou ani mluvit!
Přímo rypákem se žene do hovoru!

Kudrjáš
Bouře zde často bývají.

Dikoj
Nesmysl!

Kudrjáš
Hromosvodů nemáme!

Dikoj
Nesmysl!
Nu, a jaképak máš ty hromosvody?

Kudrjáš
Ocelové!

Dikoj
Co dál?

Kudrjáš
Ocelové tyče.

Dikoj
Slyšel jsem, že tyče.

Kudrjáš
Spustí se tyče.

Dikoj
Co dál? Co dál?

Kudrjáš
Nic víc!

Dikoj
A co je bouřka po tvojím rozumu?

Kudrjáš
Elektřina!

Dikoj
Jakápak elektřina? Jaká elektřina?
Vida! Potom nejsi loupežník?
Bouře je za trest na nás,
Abychom moc boží pociťovali!
A ty chceš tyčemi nebo rožni nějakými
Proti ní se bránit?
Co jsi ty? Jsi tatar? Tatar? Nu mluv!
Tatar?

Kudrjáš
Savjoleprokofjiči! Vaše slovutnosti!
Děržavín praví:
“mé tělo rozpadne se v prach,
Však rozum hromem svlád’!

”
Dikoj
Velectění, co to povídal?
Podržte ho! Takový falešný mužíček!
Darmo, proklatci, člověka ve hřích uvádíte!
Přestalo pršet?

Kudrjáš
Zdá se.

Dikoj
Zdá se.
Jdi a podívej se!
A to si řekne: “zdá se!”

Kudrjáš
Přestalo.

Varvara
Pssst! Pssst! Zdá se, že je to on!
Co si počnem s katěrinou?

Boris
Co se děje?

Varvara
Ale hotové neštěstí! Nic jinak!
Muž se jí vrátil, víš o tom?

Boris
Nevím!

Varvara
Ale Katěrina je prostě nesvou!

Boris
Ach, to jí už nespatřím!

Varvara
Ach, ty! Poslyš mne přece!
Celá se chvěje, jak by jí zimnice lomcovala!
Je bledá, potácí se po domě
Jak by něco hledala!
Oči má jak šílená!
Dnes ráno začalo plakat, stále vzlykat:
“ach, baťušky! Co si mám počít?”
Takových věcí natropí.

Boris
Ach, bože, co si počít?

Varvara
Že, pravím, že praští sebou o zem
A všechno mu poví.

Boris
Je-li možná?

Varvara
U ní je všechno možné!
Maminka si toho všimla;
Pořád na ni kouká, jako zmije kouká,
A jí je z toho hůř!
Tu jdou! Maminka jde s nimi! Schovej se!

Káťa
Ach, Varvaro!
Moje smrt!
Žena
Nějaká ženská náramně se bojí!

Varvara
Nu dosti, dosti!

Sbor
Co komu souzeno, tomu neuteče!
Vida, krasavice!

Varvara
Vzmuž se!

Káťa
Nemohu!

Varvara
Vzpamatuj se!



Káťa
Srdce mne bolí!

Kudrjáš
Čeho se bojíte, prosím vás!

Sbor
Ej, krasavice!

Kudrjáš
Každé kvítko raduje se
A vy se schováváte?

Káťa
Ach, co tu ještě chce?
Či je mu toho ještě málo?

Či je mu toho ještě málo, jak já se mučím?

Varvara
Utiš se, poklekni, pomodli se.

Dikoj
Jaké pak může mít zvláštní hříchy?

Kabanicha
Cizí duše – temnota.

Káťa
Maminko! Tichone!
Hříšná jsem před bohem, před vámi!
Hříšná jsem!
Což jsem se vám nezapřísáhla,
Že se na nikoho ani nepodívám
Za tvé nepřítomnosti?
A víš-li, co jsem nemravná
Bez tebe udělala? Hned první noc…

Tichon
Mlč, není třeba!

Varvara
Neví, co mluví.

Káťa
…jsem z domu utekla…

Kabanicha
No, mluv, mluv, když jsi už začala!

Káťa
…a celých deset nocí s ním se toulala.

Kabanicha
S kým?

Dikoj
S kým?

Kabanicha
S kým?

Varvara
Vždyť ona lže – neví, co mluví.



Káťa
S Borisem Grigorjičem!

Kabanicha
Synku, dočkal jsi se!

Tichon
Katěrino!



Tichon
Ach glašo! Co může být horšího?
Utlouci ji, to je málo!
Maminka povídá: “do země za živa ji zakopat,
Aby svou vinu smyla!”
Ale já ji mám rád;
Líto je mi jenom prstem se jí dotknout.

Glaša
Katěrino!

Varvara
Na zámek mne zavírá, týrá.
Řekla jsem jí: “nezavírejte mne!
Bude zle! Bude zle! Bude zle!”
Pouč mne, jak mám teď žít?

Kudrjáš
Jak žít? Teď utéci!

Varvara
Utéci?

Kudrjáš
V Moskvu matičku!

Varvara
V nový veselý život!

Tichon
Katěrina!

Glaša
Katěrina!

Káťa
Ne! Nikdo tu není! Co as chudák dělá?
Vidět se s ním, rozloučit, pak třeba zemřít!
Vždyť mi tím není ulehčeno!
Tak jsem sebe zahubila,
Sebe o čest připravila!
Ano! Sebe o čest, jemu pokoření!

Kuligin
La-la-la-la-la-la…
La-la-la-la-la-la-la…
La-la-la

Káťa
Vzpomenu si, jak ke mně hovořil?
Jak mne litoval? Nevzpomenu!
Ach, ty noci, jak jsou mi těžké!
Všichni jdou spát tak lehce.
I já jdu.
Ale jak bych se do mohyly kladla.
Ta hrůza po tmě!
Nějaký hluk!

Sbor
Káťa
A to zpívání!
Sbor
Káťa
Jako by někoho pochovávali!
A člověk je rád, když konečně je světlo!

Káťa
Proč se tak chovají?
Říká se, že takové ženské zabíjeli!
Kdyby mne tak vzali a hodili do volhy!
Ale tak žij, žij,
Žij, žij! A muč se se svým hříchem!
Však už jsem zmučena!
A dlouho-li mám se mučit?
Nu, nač mám tu ještě žít? Nu?
Nu nač? Nic nepotřebuji. Nic mi není milo.
Ani to boží světlo mi není milo.
Ale smrt nepřichází.
Toužíš po ní: ona nepřichází.
Ať vidím cokoli, ať slyším cokoli,
Jenom tady, tady to bolí!
Snad, kdybych s ním mohla žít,
Bych ještě nějakou radost zažila.
Jak se mi po něm stýská!
Když tě už neuvidím,
Kdybys aspoň zdáli mne uslyšel!
Vy větry bujné!
Doneste mu žalostný můj stesk!
Ach baťušky, stýská se mi!
Živote můj, radosti moje,
Duše má, jak tě mám ráda!
Ozvi se! Ach, ozvi se!

Boris
Vždyť je to její hlas!

Káťa
Ozvi se, ach, ozvi se!

Boris
Káťo!
Přece tě ještě vidím!

Káťa
Přece tě ještě vidím!

Boris
Svedl nás bůh!

Káťa
Nezapomněls na mne?

Boris
Jak bych měl zapomnět, co myslíš?

Káťa
Ne, ne! Chtěla jsem něco jiného říci.
Nezlobíš se na mne?

Boris
Proč bych se měl zlobit?

Káťa
Nechtěla jsem tvého zla!
Nebyla jsem sebe mocna,
Když jsem všechno prozradila.
Ale ne, ale ne! Chtěla jsem ti něco jiného říci.
Co budeš dělat? Co s tebou?

Boris
Strýc mne vyhání až na sibiř!
Do obchodu v kjachtě!

Káťa
Vezmi mne s sebou! Ach ne!
Jeď s bohem, netrap se pro mne.

Boris
Což já jsem volný pták.
Což bych já o sobě uvažoval!
Ale co bude s tebou? Co s tchyní?

Káťa
Mučí mne, zavírá…
Na mne všichni se dívají,
Do očí se mi smějí,
Tebe mi vyčítají…

Boris
A co tvůj muž?

Káťa
Chvílemi je laskav, hned se zas zlobí.
Pije! Mne bije!
Ale ne. Vždyť mluvím stále něco jiného!
Chtěla jsem ti něco jiného říci.
Stýskalo se mi po tobě.
A hle, nyní jsem tě opět uviděla!
Počkej, počkej, co jsem ti chtěla říci…
V hlavě se mi to plete…

Boris
Už mám čas!

Káťa
Na nic si nemohu vzpomenout.
Počkej, hnedle ti to povím!
Až půjdeš cestou,
Dej každému žebráku almužnu,
Žádného neopomeň!

Sbor
Káťa
A nyní dej se na sebe podívat naposledy!

Sbor
Káťa
Co to zpívají?

Sbor
Káťa
Buď s bohem! Nuž jdi! Buď s bohem!

Boris
O kdyby věděli, jak těžko se loučím!

Sbor
Boris
Jak těžko se loučím! Jak těžko se loučím!
Těžko!

Káťa
A ještě zpívají!
Ptáčci přiletí na mohylu,
Vyvedou mláďata,
A kvítka vykvetou, červeňoučká,
Modroučká, žluťoučká.
Tak ticho, tak krásně! Tak krásně!
A třeba umřít!

Kuligin
Nějaká ženská skočila do vody!

Chodec
Hej – loďku sem!

Dikoj
Kdo to volá?

Glaša
Hej – loďku sem!

Tichon
O baťušky, baťušky!
To je jistě ona!
Pusťte mne!

Kabanicha
Nepustím!
Stálo by za to sebe zničit!

Tichon
Vy jste ji zahubila,
Vy, vy jen samotná!

Kabanicha
Co ty? Nejsi při smyslech!
Nevíš, s kým mluvíš?

Dikoj
Zde máte svou Katěrinu.

Tichon
Káťo! Káťo!

Kabanicha
Děkuji vám, děkuji vám,
Dobří lidé,
Za úslužnost!
Sbor