​

​JENŮFA - libretto



ACT 1
Scene 1



Jenůfa
Už se večer chýlí a Števo se nevrací! Hrůza se na mne věšala po celou noc a co jsem se rána dočkala, znova!..

Ó Panno Maria, jestlis mne oslyšela, jestli mi frajera na vojnu sebrali a svatbu překazili, hanba mne dožene k zatracení duše! Ó Panno Maria, buď mi milostiva! Ó Panno Maria!



Stařenka
Jenůfka, pořád tě od práce šídla honějí! Mé ruce mají to všecko pokrájet? Ke všemu na to staré oči špatně vidí.



Laca
Vy, stařenko, už tak na všelicos špatně vidíte! Nerobíte ze mne vždycky jen člověka, kterému dáte najest, za to mládkovství najest? Však já vím, že nejsem váš, — váš vlastní vnuk! To jste mi pokaždé připamatovaly, když jste mazlívaly Števu na klíně a hladily jeho vlasy, že "žluté jak slunečko!"

Mne jste si nevšimly a já byl třeba také sirota. Kdybyste mi vyhodily těch dvanáct set mého podílu, mohl bych jít, kam by mne oči vedly!



Jenůfa
Laco, vždy tak neuctivo k stařence mluvíš, potom tě mají mít rády!



Stařenka
Baže, baže. Jsem u něho jen výminkářka, nepovažuje mne za hospodyň, natož za rodinu!



Laca
A Jenůfu dnes voláte k práci, když čeká Štefka od assenty?



Jenůfa
On vidí člověku až do srdce těma pronásledujícíma očima. Ani mu odpovídat nebudu — zlochovi.

Stařenko, nehněvejte se! Já to všecko vynahradím. Vzpomněla jsem si na rozmaryju, že mi usychá; šla jsem ji omočit k vodě.

A kdyby mi uschla — viďte stařenko, říká se, že uschne potom všechno štěstí v světě!

​

Jano
Jenůfka, ej!
Už znám čítat, už jsem to potrefil!
Narysajte mi zase jiný lístok!



Jenůfa
Dočkaj, Jano! Dočkaj, až půjdu do města, přinesu ti čítanku a v té si budeš říkat! Aji psát tě naučím, aby z tebe byl lepší člověk. A včil si jdi po práci, aby nás stařenka nehubovaly!

​

Jano
Ej, čítat umím, ej, Jenůfa mě naučily!



Stařenka
Co to máš za radost! Co to máš, děvčico, za radost! Barenu jsi naučila také čítat! Mužský rozum máš po svojí pěstounce, učitelem být jsi měla.



Jenůfa
Ba, ten můj rozum, milá stařenko, už dávno mi tu někde do voděnky spadl.



Scene 2



Stárek
Co to robíš, mládku? Může být pěkné bičiště!



Laca
Mám tupý křivák, abych se s tím dvě hodiny páral! Nabrus mi ho!



Stárek
Nabrousím!​



Jenůfa
To ty, Laco, tys odjakživa takový divoň...



Laca
Kdyby ti to Števa učinil, to by nevadilo?



Jenůfa
On by to tak neučinil.



Laca
Viď, to by nevadilo? Protože vždy se mu hodně postavíš na blízko.



Jenůfa
Co je ti po nás — o sebe se starej!​



Laca
To bude pěkná švagrina, všeho dobrého mi nachystá!



Stárek
Což, pěkná je, až se z toho hlava mate! Nese se jak holba máku a s těma sivýma očima by duši z těla vytáhla. Ale nač tobě to vykládám — však tys jejích očí také zkusil!



Laca
Já! Mohl jsi se přesvědčit, kterak ji lúbím. Naříkala si tu nad rozmaryjou. Netuší, že jsem jí do hlíny zahrabal žížaly, aby jí zrovna tak povadla, jak ta její svatba se Štefkem, ke které se chystají.



Stárek
Vidíš, Laco, to je mi podivné, co z tebe robí takového zlocha. Však ty, nezapíraj, nemáš takového srdce. A pozdává se mi, že před Jenůfou měníváš barvu.



Laca
Hlúpoty! Běž si po svém! Ale, stárku — on ji ještě nemá. Jestli ho dnes při assentě odvedli, bude po svatbě.



Stárek
Neodvedli! Potkal jsem poseláka; je jich odvedeno všeho všudy devět — a Števa ne!



Jenůfa
Neodvedli! Bože můj, neodvedli! Stařenko moja!



Laca
Neodvedli! To je potom spravedlnost!



Stařenka a Stárek
Neodvedli? Už mu štěstí odjakživa přeje!



Laca
Šohaj jako skála! To je potom spravedlnost! Neodvedli! Spravedlnost!



Jenůfa
Neodvedli! Stařenko moja!



Kostelnička
Števu neodvedli?

​

Jenůfa
Vítajte! Vítajte, mamičko!​



Stárek
Na, křivák; zdá se mi, že se nedá dobře brousit.​



Scene 3



Stařenka
Co ty Jenůfo, za mamičkou nevejdeš?



Jenůfa
Proboha, stařenko, neposílejte mne za ní!



Stařenka
Divnás, děvčico, divnás jaksi!



Scene 4



Rekruti
Všeci sa ženija,
vojny sa bojija,
a já sa nežením,
vojny sa nebojím!
Kerý je bohatý,
z vojny sa vyplatí,
a já neboráček
musím být vojáček.



Števa
A já tím vojákem musím být!



Jenůfa
Števa, Števuška!



Števa
A konec milování!



Rekruti
A konec milování! Juchej!



Stárek
Števa se nechá doprovázet! Poznat to na něm, že ho neodvedli!​



Rekruti a Chasa
Ej, juchej!



Rekruti
Všeci sa ženija,
vojny sa bojija,
a já sa nežením,
vojny sa nebojím.



Chasa
Ej, juchej!



Rekruti
Který je bohatý,
z vojny sa vyplatí,
a já neboráček
musím být vojáček.

Laca a Chasa

A bohatý z vojny sa vyplatí.



Števa
A já tím vojákem musím být a konec milování!​

​

Jenůfa

Števo, Števuško!

Duša moja, Števo, Števuška! Tys zase už napilý!



Števa
Já, já! Já napilý! To ty mně, Jenůfka? To ty mně? Víš, že já se volám Štefan Buryja? Že mám půllanový mlýn? Proto se na mě děvčata smějú! Tuhle voničku jsem dostal od tej jednej!
Co nehrajete? Vy hladoví zajíci!
Tu máte! Zahrajte tu Jenůfčinu: "Daleko široko do těch Nových Zámků."

​

Sbor, Števa
1. Daleko široko
do těch Nových Zámků;
stavija tam vežu
ze samých šohájků.
2. Mojeho milého
na sám vršek dali,
zlatú makověnku
z něho udělali.
3. Zlatá makověnka
důle z veže spadla,
moja galanečka
do klína ju vzala.
Moja galanečka
zlatú makověnku
do klína ju vzala.



Števa
Pojď sem, Jenůfka!
Tak půjdem na zdavky s muzikou!​



Kostelnička
A tak bychom šli celým životem — a ty, Jenůfa, mohla bys ty rozhazované peníze sbírat! Věrná jste si rodina!
Povíš mu, že já nedovolím, abyste se prv sebrali, až po zkoušce jednoho roku, — když se Števo neopije!​
 

Rekruti
Ale je to přísná ženská!



Kostelnička
Neuposlechneš-li Jenůfo, dáš-li jeho slovům přednost před mýma, Bůh tě tvrdě ztrestá, když mne neposlechneš, Bůh tě tvrdě ztrestá!​



Stařenka
Ó dcera moja — je to přísná ženská! Vždyť on ten šohájek není tak zlý!



Kostelnička
Zítra ráno půjdeš z domu, aby lidé neříkali, že se za tím štěstím dereš.



Laca
Pohlaďte, šohájka, pohlaďte!

Kostelničko, upadl vám šátek — a já bych vám také ruku políbil.



Kostelnička
Mívajte se tady dobře!



Stařenka
A vy muzikanti, jděte dom!
Nesvádějte chlapců!



Stárek a sbor
Jděte dom! Nesvádějte chlapců!



Stařenka

Jdi se vyspat, Števuško, jdi! Jseš mladý, kamarádi tě svádí, zapomněl jsi se!

​

Rekruti
Kamarádi tě svádí?​

​

Stařenka
A ty Jenůfko, neplač! Každý párek si musí svoje trápení přestát.

​

Stárek
Každý párek si musí svoje trápení přestát.



Laca, Jenůfa a sbor
Každý párek si musí svoje trápení přestát.​



Scene 6



Jenůfa
Števo, já vím, žes to urobil z té radosti dnes. Ale jinda, Števuško, nehněvej mamičku; víš, jak jsem bědná! Srdce mi úzkosťú v těle se třese, že by mamička aj lidé mohli poznat moji vinu. Bojím se, že na mne padne kdysi trest; celé noci nespím. Pamatuj se, duša moja, když nám Panbůh s tím odvodem včil pomohl, abychom se mohli sebrat! Beztoho bude od mamičky těch výčitek dost! Víš, jak si na mně zakládá, včil, včils ju měl slyšet! Nevím, co bych udělala, kdybys ty mne včas nesebral — nevím, co bych udělala také já!



Števa
Neškleb se! Vždyť vidíš, tetka Kostelnička mne pro tebe dopaluje — a to pro moji lásku k tobě. Mohly byste se dívat, jak o mne všechna děvčata stojí!



Jenůfa
Ale včil na ně hledět nemáš! Jen já mám velké právo k tobě, smrt bych si musela urobiť!
Ty mi takový nesmíš být, Bože můj, slabý, směšný, takový směšný!​



Števa
Však tě snad nenechám tak! Už pro tvoje jablůčkový líce, Jenůfo — ty jsi věru ze všech nejpěknější, ty jsi ze všech nejkrásnější!



Jenůfa
Smrt bych si musela urobiť!



Števa
Ó Jenůfa! Ó Jenůfa!



Stařenka
Ó nechte hovorů, až zítra, až budete mít čistou hlavou! Běž, chlapče, běž si lehnout!



Števa
Ty jsi ze všech nejkrásnější!

Nejkrásnější!



Scene 7



Laca
Jak rázem všecko to Števkovo vypínání schlíplo před Kostelničkou uši!



Jenůfa
Přesto zůstane on stokrát lepší než ty!



Laca
Zůstane! Zůstane!
Jenůfa, tuhle mu upadla ta vonička, co dostal od některé z těch, co se prý na něho všude smějů! Okaž! — Já ti ji zastrčím za kordulku...​



Jenůfa
Dej ji sem! Takovou kytkou, kterou dostal můj frajer na počest, mohu se pýšit!



Laca
Budeš se jí pýšit!
A on na tobě nevidí nic jiného, jen ty tvoje jablůčkové líca! A přesto zůstane stokrát lepší nežli já.
Tenhle křivák by ti je mohl pokazit.
Ale zadarmo ti tu voničku nedám.


Jenůfa
Laco, uhodím tě!



Laca
Co máš proti mně?



Jenůfa
Ježíš Maria! Tys mi probodl líco!​



Laca
Co jsem to urobil! Jenůfka!
Já ťa lúbil — od malička lúbil!



Stárek a stařenka
Co to? Co se to děje?



Barena
Neštěstí se stalo, laškovali o hubičku, on si podržel křivák v ruce a tak, nechtěja, jí poškrábl nějak líco! Zaplať Pánbůh, že ji netrefil do oka! Zaplať Pánbůh!​



Stařenka
Samou žalost vyvádíte, chlapci!



Stárek
Stařenko, pojďte k Jenůfě, ona může z toho zemdlít! Pošlete pro Kostelničku, ať jde hojit, honem hojit!​



Stárek
Laco neutíkej, tys jí to urobil naschvál!

ACT 2
Scene 1

Kostelnička
Nechám ještě dvéře otevřeny, aby ti vešlo dost tepla. A co chodíš se k té okeničce modlit jako bludná duše?

Jenůfa
Nemohu za to, nemám pokoje v hlavě.

Kostelnička
To ti věřím, aj já nemám pokoje! Už od té chvíle, co jsem tě dovedla na dom, napadlo mně z tvého naříkání neštěstí. A když jsi se mi potom přiznala se svým pokleskem — myslela jsem, že i mne to musí do hrobu sprovodit. Schovávala jsem tě s úzkosťou v tvojí hanbě až do té chvíle, co chlapčok uviděl svět; a jeho hodný otec se ani ve snu o to nestará!

Jenůfa
Tuším, že sebou Števuška zahýbl!

Kostelnička
Pořád se s tím děckem mažeš, místo abys Pánaboha prosila, by ti ulehčil od něho!

Jenůfa
A ne... spí tiše... On je tak milý a tichúčký. Co je těch osm dní na světě, nikdy nezaplakal!

Kostelnička
Ale bude bečat, bude domrzat! Krve, rozumu mně to upíjí! A já si na tobě tak zakládala!
Bože můj!

Jenůfa
Tak je mi až mdlo, mamičko! Půjdu si lehnout!

Kostelnička
Ale prve si to všecko vypij, aby se ti v spánku ulehčilo. Ustláno již máš, kahánek jsem ti také rozžala!

Jenůfa
Dobrou noc, mamičko!​

Scene 2

Kostelnička
Ba, ta tvoje okenička už přes dvacet neděl zabedněna, a ten tvůj hodný frajer nenašel k ní cesty. Jen dočkej, nevíš, že jsem ho dnes pozvala — rozhodne se to, rozhodne. A to děcko, to děcko, celý bleďoch Števa, zrovna se mi tak protiví.​

Co jsem se namodlila, co jsem se napostila, aby to světa nepoznalo, ale všecko marno! Dýchá to už týden a smrti se to nepodobá. Nezbývá mi než Jenůfu dát Števkovi k utrápení — a ještě se mu musím pokořit.
Už jde!​



Scene 3



Števa
Tetko Kostelničko, poslala jste cedulku, když nepřijdu, že se stane hrozné neštěstí! Co mi chcete povědět?

Kostelnička
Vejdi dál...
Co váháš?

Števa
Mně je tak úzko... Stalo se něco Jenůfě?

Kostelnička
Ona už okřála a dítě je zdrávo.

Števa
Už je na světě?

Kostelnička
A tys nedošel se ani podívat, ani pozeptat!

Števa
Já si na to mnohokrát vzpomněl a mrzelo mne to dost. A když jste se na mne tak osápla, pronásledovat jste mne chtěla — a zrovna se Jenůfě krása pokazila, nemohl jsem za to.

Kostelnička
Tož jenom vejdi!

Števa
Já se bojím. Ona tu čeká?

Kostelnička
Jenůfa spí.

Števa
Dojela už z Vídně?

Kostelnička
Tu se schovávala. Tam se podívej na svoje dítě, chlapčok, také Števa; sama jsem ho okřtila.

Števa
Ó, chuďátko...

Kostelnička
Ba, chuďátko!​

Ale stokrát bídnější je Jenůfa.

Števa
Já budu na ně platit. Jen nerozhlašujte to, že je to moje!

Kostelnička
Podívej se také na ni — na Jenůfu! Čím ti bědná duša ublížila, žes ji uvrhnul do té hanby a včil ji nechceš pomoci? Vždyť přece vidíš, že chlapčok žije, je celý po tobě! Pojď se, Števo, přece naň podívat! Na kolenou toho se musím dožadovat.​

Števo, seber si oba svatým zákonem.

Neopusti moji pastorkyňu, moji dceru radostnou, ať si již s tebou snáší všechno neštěstí, jenom ať v té hanbě nezůstane, ona a moje jméno! Ty pláčeš?
​
Pojď k nim, Števo, vezmi si svého chlapčoka na ruce, potěš Jenůfu!

Števa
Tetuško, kameň by se ustrnul, ale vzít si ji nemohu, bylo by to neštěstí nás obou.

Kostelnička
Proč také tvoje?

Števa
Protože se jí bojím. Ona bývala taková milá, tak veselá, ale najednou počala se měnit mně před očima, byla na vás podobna, prudká a žalostná. Když jsem ji ráno po odvodě uhlídal, jak měla to líco rozťaté, všecka láska k ní odešla. A vás tetko, nehněvejte se za upřímnost, také vás se bojím, vy mi připadáte tak divná, strašná, jako nějaká bosorka, která by za mnou chodila a mne pronásledovala! Potom jsem už zrovna zaslíben s tou rychtářovou Karolkou. Už je všemu konec.

Kostelnička
Števo!

Jenůfa
Mamičko, kámen na mě padá!

Kostelnička
Obudila se? To se jen ze spaní nadzvedla a Števa to viděl... Už znovu spí.
Utekl, duša bídná! A k dítěti se nepřiblížil a vlastní to jeho krev!
Och, byla bych s toho červíka zničit a hodit mu ho k nohám:
"Na, ty to máš na svědomí!" Ale co včil?
Kdo ji zachrání?



Scene 4



Laca
To jsem já, tetko! Víte, jak rád k vám chodím, s vámi se potěšit! Ale viděl jsem vcházet šohaje. Byl to Števa, poznal jsem ho. Co tu hledal? Vrátila se snad Jenůfa?

Kostelnička
Vrátila.

Laca
A bude přece jeho?

Kostelnička
Ne... Ona s ním nehovořila.

Laca
A mně ji dáte — jak jste mě vždycky těšívaly, že se to může stát! Och, nepopustím od ní za nic na světě!

Kostelnička
Laco, ty máš všecko zvědět — potom zkoušej svoji lásku! Jenůfa, bědná děvčica, nebyla jakživa ve Vídni, já ji po ten celý čas tu schovávala. Ona před týdnem dostala chlapca, s ním, se Štefkem.

Laca
Tetko, to že by se stalo? Vy mne jen zkoušíte!

Kostelnička
Jak Bůh nad námi, čistou ti pravdu v té těžkosti povídám.

Laca
Och, tetko, těžkost jste mi urobila, jak by mi do hlavy kamenem... A já bych si měl sebrat to Štefkovo děcko?

Kostelnička
L​aco, ó věru, už ten chlapčok nežije... Zemřel...

Laca
On to Števa věděl?

Kostelnička
Věděl. No, já už ho neznám, jen pomstu bych na něho svolala, na jeho celý život!
Teď běž, jen běž — a dozvěď se tam, kdy chystají svatbu! Já to musím vědět — jen běž!

Laca
Tož ano. Co chvíla budu tady!

Scene 5

Kostelnička
Co chvíla... co chvíla... a já si mám zatím přejít celou věčnost, celé spasení?... Což kdybych dítě raději někam zavezla?... Ne... ne... Jen ono je na překážku, a hanbou pro celý život!... Já bych tím jí život vykoupila... a Pánbůh, on to nejlépe ví, jak to všecko stojí.​

Já Pánubohu chlapce zanesu... Bude to kratší a lehčí! Do jara, než ledy odejdou, památky nebude. K Pánubohu dojde, dokud to ničeho neví.

To by se na mne, na Jenůfu, sesypali!

Vidíte ji, Kostelničku!

Z hříchu vzešel — věru i Števova bídná duša!



Scene 6

Jenůfa
Mamičko, mám těžkou hlavu, jako samý kámen; pomozte! Kde jste, mamičko?
​
To je její jizba...

Já zůstávám v komoře, musím se tam stále skrývat,
ať mne nikdo nespatří. Mamička mi pořád vyčítají, trním to bodá do duše! Už je večer, smím odbednit okeničky. Všude tma, jenom měsíček bědným lidem září a plničko hvězd... a Števa ještě nejde — a zase nedojde! Kdyby tak chlapčoka viděl, jak modré oči otvírá... A kde je můj Števuška? Kam jste mi ho dali?

Kde je můj Števuška? Pláče a naříká, já ho přece slyším. Neubližujte mu, dobří lidé, já to všechno zavinila, já a Števa. Kam jste mi ho položili? Spadne tam, ach spadne. Zima mu bude, zima ukrutná! Neopúštějte ho!


Dočkajte! Já ho přijdu bránit.

Kde to jsem? To je maminčina jizba — dvéře zamknuty, dvéře zamknuty.

Že ho šly mamička ukázat do mlýna! Aha, do mlýna — Števova synka!

Ale modlit se musím za něho. Tu u mariánského obrázku.

Zdrávas královno,
matko milosrdenství,
živote sladkosti,
tys naděje naše.
Buď zdráva, buď zdráva,
my k tobě voláme,
vyhnaní synové Evy,
my k tobě vzdycháme
lkající a plačící
v tomto slzavém údolí.
Ach, obrať k nám své milosrdné oči,
a Ježíše,
který jest plod života tvého,
nám po tomto putování ukaž,
ó milostivá, ó přívětivá,
ó přesladká, Panno Maria!

A Števuška mi ochraňuj

a Števuška, a Števuška mi ochraňuj, a neopúšťaj mi ho, matko milosrdenství!



Scene 7



Jenůfa
Kdo to je?

Kostelnička
J​enůfko, ty jsi ještě vzhůru? Otevři okno.

Jenůfa
Nesete Števušku?

Kostelnička
Tu máš klíč, otevři dveře, ruce se mi třesou — zimou...

Jenůfa
Kde je Števuška? Vy jste ho nechaly ve mlýně?
Snad k nám s ním dojde sám Števa na besedu, viďte, mamičko, pro to rozmilé děcko?

Kostelnička
Děvčico, ty blouzníš. Potěš tě Pánbůh — ale ty ještě o tom neštěstí nevíš? Dva dny jsi spala v horečce... A ten tvůj chlapčok umřel!

Jenůfa
Tož umřel můj chlapčok radostný, tož umřel!
Mamičko, srdce mi bolí, ale vy jste vždycky říkávaly, že by mu to bylo k přání, že co mu Pánbůh nachystá, já bych bědná nemohla! Tož už mi umřel, tož je už andělíčkem — ale já jsem tak sirá bez něho, tak je mi těžko — k pláči...

Kostelnička
Poděkuj Pánubohu! Jsi zase svobodná!

Jenůfa
A co Števa? Mamičko, slibovaly jste mi, že pro něho pošlete. Ten to musí také vědět.

Kostelnička
Nevzpomínej ho — leda kletbu mu přej! Byl tady, když jsi ležela v tom spánku, dítě viděl — já před něho na kolena padla, ale on to všechno chtěl zaplatit! Tebe že se bojí, že máš to líco pošramocené, mne se také bojí, že jsem bosorka!

Jenůfa
Ach, Pánbůh mu odpusť!

Kostelnička
A s tou rychtářovou je už zaslíben. Nelámej si pro tu slotu opijavého hlavu! A važ si raději Lacy! To máš pravou spolehlivou lásku!



Scene 8

Kostelnička
Toť zrovna jde!...
On o tobě všechno ví, já mu všechno pověděla a on ti odpustil.

Laca
Tetuško, nebyli u rychtářů doma.
Jenůfka! Potěš tě Pánbůh, Jenůfka! Nepodáš mi ruky?

Jenůfa
Děkuji ti, Laco, za všecko dobré, co jsi se o mně nasmýšlel po ten čas, co jsem ti byla s očí! Já jsem tě mnohokrát z komůrky slyšela, jak jste tu s mamičkou vždy o mně hovořili. Ó vidíš, jak jsem bědná!

Laca
Však zase okřeješ, své dítě oželíš!

Jenůfa
Já jsem si ten život jinak myslila, ale včil už jak bych stála u konce!

Laca
A za mne bys nešla, Jenůfka?

Kostelnička
Půjde za tebe, Laco, půjde... Ona včil už ztracený rozum našla
a musí být ještě šťastná.

Jenůfa
Mamička tak dětinsky hovoří! Jak by sis mne to vzal? Ó rozvaž si to dobře! Majetku, počestnosti nemám — a lásky té pěkné — pro všecko na světě — té už také nemám. Chceš mne takovou?

Laca
Chci, Jenůfka — jen když budeš má!

Jenůfa
Pak budu s tebou snášet všechno dobré, všechno zlé!

Kostelnička
Vidíte, že jsem to přece dobře učinila! A já vám včil žehnám z toho těžkého srdce: ať vás Pánbůh vždy vytrhne z každého trápení, ať vám žehná vždy na zdraví, spokojenosti i majetku... ale jemu, té příčině všeho neštěstí — kletbuju, aby jeho žena, která si ho s takým srdcem vezme, spíše rozumu pozbyla než překročí jeho práh!​

Běda jemu i mně!

Laca
Co je vám, tetuško?

Kostelnička
Co to venku hučí, naříká?
Držte mne!
Stůjte při mně! Laco, zůstaň!

Laca
Co je vám, tetuško?

Kostelnička
Zavřete okno!

Jenůfa
Ha, jaký to vítr a mráz!

Kostelnička
Jako by sem smrt načuhovala!

ACT 3

Scene 1



Pastuchyňa
Není ti teskno, Jenůfko?

Jenůfa
Není.

Kostelnička

​Proč by jí bylo tesklivo, však já jí jakživ neublížím!

Pastuchyňa
T​o už tak ale bývá, že je děvčici líto svobody. Bože, co já byla hlúpá, já se naplakala a zatím dostala jsem dobrého, hodného, řádného člověka!

Kostelnička
Co to šramoce za dveřmi?

Pastuchyňa
Vítajte!

Kostelnička
Kdo to jde?

Pastuchyňa
Nelekejte se, to je rychtář s rychtářkou.



Scene 2



Rychtář
Dej Bůh štěstí... Což jste se nás polekala?

Pastuchyňa
To je její nemoc! To je její nemoc! Vítajte!

Rychtář
Došli jsme na pozvanou, Karolka, jen co se dočká Števy, přijdou spolu.

Laca
Zdrávi došli!

Jenůfa
Vítajte!

Pastuchyňa
Kostelnička je pořád po nemoci slabého ducha.

Rychtář
Vidět to po ní, hyne, hyne jaksi!
Co jste vy bývala za ženskou statečnou, jen na vás všecko hrálo!
Ať už nenaříkáte, ať je všecko v pořádku!

Kostelnička
Vypravuju dnes Jenůfě svatbu s hodným člověkem, mně není do nářku. Ale cítím to, hynu.
Och, bývají to muka! Spánek nikdy neodlehčí, musím být vzhůru, musím, abych to všechno zažila!

Jenůfa
Mamičko, však dá Pánbůh, že se ještě uzdravíte!

Kostelnička
Nechci se uzdravit — nechci... Dlouhý život byl by hrůzou — a jak tam?
Dnes je tvá veselka, Jenůfko — já se z ní těším.

Rychtářka
Co si to jen Jenůfa vzala do hlavy, že jde ku vdavkám jako múdrá vdova nastrojena?

Kostelnička
Ona, Jenůfa? Zrovna tak jednoducho chodívají ku oltáři největší páni.

Rychtářka
Páni si dělají všecko po modách, ale my tady na dědině! No, já bych ku oltáři byla nešla bez věnce a pantlí, nešla, ani za tisíc rýnských, nešla!

Kostelnička
Pojďte se podívat na její výbavku! Sama jsem já všecko spořádala: takovou výbavku hned tak nevidět!...

Pastuchyňa
Proto ona přec zůstane spořádaná aj šikovná ženská!



Scene 3

Jenůfa
Vidíš, Laco, já to tušila, že to každému napadne, jak jsem to na zdavky nastrojena.

Laca
Jenůfka, já ti přece kytičku donesl... Je až z Belovce od zahradníka.

Jenůfa
Děkuji ti, Laco!

Laca
Tu bys nevzala, Jenůfka?

Jenůfa
Och, Laco, takové nevěsty tys si nezasloužil!

Laca
Ó, dětino, už mi o tom nemluv! Mne jen to ranou udeřilo v tu první chvíli, jak mi to tetička řekly, ale potom hned jsem ti to odpustil! Však se já na tobě tak mnoho provinil, celý život tobě to musím vynahrazovat, celý svůj život!

Jenůfa
Tak mi je líto tebe! Tys při mne stál v neštěstí, ty místo Števa.

Laca
Já vím, žes Števa lúbila, jenom když včil už naň nemyslíš. Já nosil v srdci zášť na Števa — a o všechno bych ho byl nejraději připravil. Ale tys mi nakázala, abych se s ním udobřil, já už jsem to všechno zlé v sobě překonal, všechno, že tys se mnou! Števa jsem, jak se patří, pozval na naši svatbu; slíbil, že dojde jako bratr i s Karolkou. A hen už jsou tu!

Scene 4

Karolka
Pánbůh rač dát dobrý den! Števa se tak dlouho zdržel se strojením, jako kdyby se mu nohy k zemi lepily! Vinšuju vám, aby vám dal Pánbůh štěstí a božího požehnání! Já se budu dnes na tebe zkormouceně dívat, že to také na mne dojde, jít ku oltáři. Jen škoda, že si to tak jako múdří bez muziky odbýváte! A včil, Števo, vinšuj ty!

Števa
Já to tak neumím jako Karolka!

Jenůfa
No, neškodí, tu podejte si s bratrem ruce! Každý z vás má něco pěkného na sobě. Ty, Števo, svou tvářnost a Laca tu dobrou boží duši!

Karolka
Jenom ty ještě Števovi napověz, že je pěkný, beztoho neví, co vyvádět!

Jenůfa
Taký dětina on by ještě byl?

Laca
Kdy vy budete mít veselí?

Števa
Zrovna za čtrnáct dní!

Karolka
Iha, budu-li já jenom chtít! Třeba tě ještě odpravím. Bez toho mne lidé strašejí s tebou!

Števa
Ty bys to dopravila — život bych si musel vzít!

Jenůfa
Vidíš, Števo, to je tvoja pravá láska! Bodajť by tě nikdy nezabolela!

Scene 5

Rychtář
To bylo ňákého prohlížení!

Kostelnička
Števa je tu! Došel zas urobit nějaké neštěstí!
Uprosili jste mne, ale nemohu ho vidět.

Laca
Když Jenůfa se toho dožadovala!

Rychtář
Kdybych si nebyl zapálil cigárku, už by to hrabání mne bylo dopálilo!

Rychtářka
Řádně jste ji vybavila, ta čest se vám musí dát!

Scene 6

Barena
Pán Bůh rač dát dobrý den!

Děvčata
Pán Bůh rač dát dobrý den! Nepozvali jste nás, my vás dlouho zabavovat nebudem.

Barena
Bar žádného veselí nestrojíte, přece jsme se zdržet nemohly, abychom nešly Jenůfě vinšovat a zazpívat!

Barena a dívky
Tož vám oběma vinšujeme tolik štěstí, co je kapek v hustém dešti. A teď si zazpíváme!

1. Ej, mamko, mamko,
maměnko moja!
Zjednejte mi nové šaty,
já se budu vydávati. Ej!

2. Ej, dcerko, dcerko,
dceruško moja!
Nechaj toho vydávaňa,
však si ešče hrubě mladá. Ej!

3. Ej, mamko, mamko,
maměnko moja!
Také jste vy mladá byly,
ráda jste se vydávaly! Ej!

Rychtář
Dobře jste to zazpívaly, dobře!

Barena
A to si od nás vezmi, Jenůfko!

Jenůfa
Děkuju vám z celého srdce! Tak mile mne to dojalo!

Laca
Pan farář nakázali přijít do kostela zrovna v devět!

Rychtář
Tož si jen popilte s požehnáním — aby už to šlo!

Laca
Uctivo vás prosím o požehnání.

Stařenka
Tož já vám žehnám, ve jménu Otce, Syna aj Ducha Svatého. Ty, Laco, mne zle nevzpomínej!

Rychtář
A včil, Kostelničko, vy to asi dokážete, jak velebníček!

1. hlas
Chuďátko! Nějaká bestyja uničila dítě!

2. hlas
Která bezbožnica to urobila?


Scene 7

Kostelnička
Co dítě? Co s dítětem tam křičejí?
 
Jano
Rychtáři, hledají vás.

Rychtář
A co je? Cože to?

Števa
Co se děje?

Jano
Vy to ještě nevíte? Sekáči z pivovaru našli pod ledem přimrzlé dítě!

všichni
Ó hrůza! Ó hrůza!

Jano
Nesou ho na desce, je jako živé v peřince, v povijáku, na hlavě červenou pupinu! To je na hrůzu; lidé nad tím naříkají, ó poběžte!

Scene 8

Kostelnička
Jenůfa, neodbíhaj, ó neodbíhaj! Držte mne, braňte mne, to jdou pro mne!

Stařenka
Ale dcero moje! Dcero, zase blouzníš!

 
Scene 9

Karolka
Števo, to je ti strašné... Svatba pokažena... Já být nevěstou, plakala bych.

Jenůfa
Bože, můj Bože, to je můj chlapčok!

Števa
Jak by mi ten křik nohy podťal! A úzko je mi včil!

Laca
Jenůfka! Jenůfka! Vzpamatuj se! Co tě to hrozného napadlo! Lidé to slyší! Ó vzpamatuj se!

Jenůfa
Pusť mne, to je Števuška, můj chlapčok, můj!

Scene 10

Jenůfa
Ha — vidíte, jeho poviják, jeho čepčáček! Sama jsem ho ze svých pentlí popravila!

Rychtářka
Slyšíš, rychtáři! Oni o tom vědí!

Jenůfa
Ej, lidé, kterak jste ho dopravili?

Tetka
Ježíši Kriste! Tak utratila svoje dítě!

Jenůfa
Bez truhélky, bez věnečku. Co mu pokoja nedáte? Kdesi ve sněhu a ledu s ním gúlali!

Rychtář
To už jsem snad, bar bez pánů, na stopě! Já musím být první ouřad
— a raději bych se neviděl!

Lid
Kamením po ní! Ježíši Kriste! Zabila dítě! Jistě to dovezla z Vídně!

Jenůfa
Števo, mlynáři, běž za nima, honem běž — to je tvoje dítě!

Laca
Jenom se odvažte někdo se jí dotknout! Život vás to bude stát! Pěstí vás dobiju!

Kostelnička
Ještě jsem tu já! Vy ničeho nevíte! To můj skutek — můj trest boží!

Lid
Kostelnička!

Kostelnička
Já jsem dítě Jenůfčino uničila, já samotná! Její život, její štěstí chtěla jsem zachránit. Tiskla se na mne hanba, že jsem pastorkyni do zkázy dochovala!

Tys, Bože, to věděl, že to nebylo k snesení, že by se místo dítěte utratily životy dva... Jenůfa nebyla ve Vídni, já jsem ji schovávala, omámila, dítě vzala, k řece zanesla a v prosekaný otvor vstrčila.

Lid
Ježíši Kriste!

Kostelnička
Bylo to večer. Ono se nebránilo... ani nezapíplo... Jen jako by mne na rukou pálilo — a od té chvíle cítila jsem, že jsem vražednice.

Lid
Ježíši Kriste! To že Kostelnička!

Kostelnička
Jenůfě jsem potom řekla, že její dítě v bezvědomí umřelo. Och, slitujte se nad ní, nehaňte ji! Ona je nevinná... Mne suďte, mne kamenujte bídnou!

Jenůfa
Ej, mamičko — pod led — och!
Nechte mne!

Karolka
Števo, to ty máš na svědomí?
Mamičko, mně je tak těžko k zemdlení!

Rychtářka
Karolka moja!

Karolka
Vyveďte mne ven — já za Števa nepůjdu, raději bych do vody skočila. Pojďte dom!

Laca
Och, Bože můj, já jsem toho příčina, já ti to líco zohavil, aby tě Števa nechal, a tak potom všechno došlo na to neštěstí!

Pastuchyňa
To je na něho trest! Žádná děvčica za něho nepůjde, co by jen poctivá cikánka byla!

Scene 11

Jenůfa
Vstaňte, pěstounko moja! Dosti smrtelného ponížení a muk vás čeká!

Kostelnička
Kam mne pozdvihuješ?
Víš, že mne povedou?
Och!
Ne, ne! Já nesmím! Oni by tebe soudili, Jenůfo!

Jenůfa
A ta moje pěstounka, už to chápu, není proklínaní hodna. Nezatracujte ji! Dopřejte jí času k pokání! Aji na ni Spasitel pohlédne!

Laca
Jenůfka, neušel ti rozum z cesty?

Kostelnička
Odpusť mi jenom ty. Včil už vidím, že jsem sebe milovala víc než tebe. Včil už nemůžeš volat: "Mamičko, aj mamičko!" Tys nemohla dědit moji povahu, moji krev a já z tebe včil beru sílu... chci trpět! Aji na mne Spasitel pohlédne.

Jenůfa
Pánbůh vás potěš!

Kostelnička
Pojďte, rychtáři! Veďte mne!...

Jenůfa
Pánbůh vás potěš!

Scene 12

Jenůfa
Odešli... Jdi také! Však včil vidíš, že s mým bědným životem svůj spojit nemůžeš! Buď s Bohem... a pamatuj si, žes byl nejlepší člověk, jehož jsem poznala na světě! Žes mi zúmyslně poranil to líco, to jsem ti dávno odpustila. To jsi hřešil jenom z lásky, jako já kdysi.

Laca
Ty odejdeš do světa za hodnějším životem a mne nevezmeš s sebou, Jenůfko?

Jenůfa
Víš, že mne budou volat k soudu, že každý se na mne s opovržením podívá?

Laca
Jenůfka, já i to pro tebe snesu. Co nám do světa, když si budeme na útěchu!

Jenůfa
Ó Laco, duša moja! Ó pojď! Včil k tobě mne dovedla láska — ta větší, co Pánbůh s ní spokojen!